Tak takhle nějak nám předseda klubu Aleš Mašín nastínil akci, plánovanou na 27. 3. 2004. Šlo o jakýsi letecký den pořádaný piloty z milovického letiště, kteří nás požádali o ukázky naší techniky veřejnosti, což jsme samosebou nemohli odmítnout…

Je sobota, něco před devátou hodinou ranní a všejanští obyvatelé se začínají probouzet libými zvuky motorů vozidel KPHVJ Třebestovice. Ano, skutečně, někteří udatní členové dodrželi předsedou stanovený čas srazu a vydali se z tepla svých domovů do terénu.

Počasí se moc „letecky“ netváří, fundované prameny o onom dni uvádějí:

27.3.2004
Naše území stále ovlivňovala tlaková níže nad východní Evropou.
Bylo většinou oblačno až zataženo se sněhovými přeháňkami. Na Moravě srážky trvalejší. Teploty vystoupily na 0 až 5°C. Foukal severní až severozápadní vítr 3-7 m/s.

Převedeno do srozumitelného jazyka – byla děsná kosa, ofukoval nás nepříjemnej vítr a sluníčko nebylo přes mraky vůbec vidět!!! Nás ale hřálo vědomí, že nás čeká bezva den s našimi zelenými dvou- a vícekolými miláčky a že se zase shledáme se svými kamarády – spoluklubáky.

V devět hodin, kdy podle našich informací měla celá akce začínat, nestojí nikde v okolí letiště žádný UAZ, natožpak aby se pyšnil žlutým kanystrem. Vjezd na letiště směrem od Všejan je zajištěn pevnými zamčenými vraty, k nimž se nikdo nehlásí. Někteří členové klubu začínají být nervózní, zejména pak ti, kteří neví o existenci pololegálního vjezdu na letiště ze směru od Kozích hřbetů. Ten ale jako vždy nezklamal a tak se vojenská technika začíná rozestavovat na letecké dráze před úly. A široko daleko ani noha, jen skupina mladých, po zuby ozbrojených airsoftových nadšenců, kteří dnes prý mají na akci dělat pořadatele.

Neztrácíme však naději. Jistě, nějaká letadla, popřípadě piloty by tu člověk očekával, ale na Alešovy informace je přece spoleh! …anebo ne?!

V 10:00 skutečně přijíždí na letiště UAZ se žlutým kanystrem. Každý, kdo má hodinky, se na ně významně dívá… „Aleši, jseš si jistej, že se tady dneska něco koná?“ prší na nebohého předsedu naše dotazy a nevysvobodí ho ani výmluvy o antibiotikách. Nicméně jistý si je.

 Pak mezi nás odkudsi prosakuje informace, že začátek akce byl stanoven na 14:00. Nikdo nechápe, co tady teda děláme od božího rána, když jsme mohli spát, ale poradíme si: Aleš mohutně podporovaný monarchou zavelí odjezd směr hospoda U Vrtule a jede se!

U Vrtule je teplo a milá obsluha. Jako vždy se KPHVJ dělí na ty, kteří razí heslo „řidič má bejt veselej“ a na ty, kteří za volantem zásadně nepijí. Ti první si objednají zlatavý mok, ti druzí čaj nebo černou limonádu. Velitel jednotky Literových se se slovy: „Domácí licenci ještě nemáš, řídit budu já,“ řadí k druhé skupině a mladý pirát silnic Tomáš zase neuspěl. J

Po dvou hodinkách strávených v útulné hospůdce vyjíždíme opět na letiště. A jaká proměna! čeká tu na nás řada ultralightů a ve vší parádě i jeden Mig, kterému až na křídla, ocas, motor a vůbec celý vnitřek nic nechybí. A začíná se trousit i veřejnost. Ve skupinkách po dvou až po třech se návštěvníci nesměle přibližují k letadlům i k našim výstavním vojenským kouskům, patrně nevědí, jak to jde všechno dohromady, nicméně vypadají zaujatě. Proběhnou ukázky letadel, několikrát nám nad hlavami proburácí Migy 21 a Moravy a staneme se svědky žertovné scénky o alkoholu při pilotování. A to nejlepší nakonec – díky našemu milému předsedovi se privilegované omladině z klubu dostane té cti, proletět se nad vojenským prostorem v ultralightu a shlédnout tak vše pěkně z ptačí perspektivy (podle mě byl nejzajímavější nízký průlet nad Mordovou roklí!

Takže co dodat? Den to byl báječný, jen kdyby se to počasí už chtělo začít chovat trochu jarněji! Snad si to ostatní účastníci taky užili a doufejme, že spolupráce s milovickými piloty bude pokračovat i v budoucnu!

(Jinak nutno podotknout, že zábava neskončila odjezdem z letiště, ale bujaře pokračovala ještě večer U Vrtule – ale to už je úplně jiná kapitola… J)

Petra Tatarová KPHVJ Třebestovice