Dovolte, abych vám vyprávěla příběh hornické vesnice Lidice

za druhé světové války. Příběh mužů, žen a dětí, jenž v

červnu 1942, uprostřed válečných hrůz jaké národ ještě nezažil, zachvěl svědomím světa . Nacistické jednotky obklíčily obec neprodyšným kruhem. Lidice byly obviněny, že se v nich skrývali účastníci atentátu na tehdejšího nacistického zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. Poválečné soudní procesy s K.H.Frankem a Kladenskými gestapáky průkazně dokázaly, že na tomto obvinění nebylo zbla pravdy. Nacistům šlo o to, zastrašit lid a zlomit jeho odpor proti fašismu.

  Na úsvitu 10.června 1942 padlo před popravčí četou na rodnou půdu sto sedmdesát tři Lidických mužů a chlapců. Padli horníci, hutníci, zemědělci, zámečníci, tesaři, zedníci, učňové, učitel.

Padli muži, kteří se v Lidicích narodili nebo od útlého mládí v obci žili, právě tak jako ti, kteří se do Lidic nastěhovali těsně před katastrofou.

Lidické ženy byly oloupeny o své děti a prožívaly těžké roky za ostnatým drátem koncentračních táborů Ravensbruck a Osvětim. Šedesát žen se svobody nedožilo. Okupanti se nezastavili ani před životy Lidických dětí: dvaaosmdesát jich povraždili, tak že je otrávili výfukovými plyny ve speciálně upravených autech v nacistickém vyhlazovacím táboře v polském Chelmnu nad Nerrem. Nejmladšímu bylo čtrnáct dní, nejstaršímu patnáct let. Ženy i děti se tedy měly také stát jen čísly mrtvých. Několik dětí, které byly odvlečeny do Německých rodin nebo se narodily po tragédii, mělo navždy ztratit svá rodná jména: např. dvanáctiletá dívka Marie Hanfová byla poslána do Německé školy jako Margaret Richter. A tak z pěti set Lidických přežilo okupaci jen sto padesát devět. Není možné číst tato čísla jako statistiku, neboť za každým jednotlivým z nich je tragický, nedožitý lidský život.

Tento neslýchaný zločin byl dovršen vypálením obce Lidice, jejíž trosky byly srovnány se zemí za účelem vymazat obec ze všech map .

 HISTORIE LIDIC

1)  Jak začala Lidická tragédie

a) Nastup Reinharta Heydricha:

 Tragickou změnu připravila Lidicím okupace Československa.  Za účelem tvrdého potlačení vzrůstajícího protifašistického odboje byl v září 1941 jmenován do funkce zastupujícího říšského protektora šéf bezpečnostní policie a služby SS- obergruppenfuhrer a generál policie: REINHART HEYDRICH, který vystřídal říšského protektora von Neuratha. Berlínu se zdál von Neurath příliš slabý, než aby mohl přivést český národ úplně a bez výhrad do područí Německé říše a učinit z něho nemyslící instrument válečného soustrojí Německa.

Heydrich nebyl vybrán na toto místo náhodně. Hlavním důvodem byla jeho již vícekrát projevovaná razantnost v prosazování nacistické politiky. Není však vyloučeno, že právě proto se ho chtěli v Berlíně zbavit. Zejména pak intrikán Himmler, kterému začínal Heydrich přerůstat přes hlavu. Vycítil v něm soka, který si brousí zuby na jeho místo a kterého začíná mít vůdce nacistů Hitler v daleko větší oblibě než jeho samotného. Lišácky tedy patrně sám navrhl Hitlerovi, aby poslal Heydricha-jakožto člověka nejschopnějšího,vyřešit krizi do protektorátu a tím ho chytře “uklidil” z Hitlerova nejbližšího okolí.

Heydrichovo krátké působení přineslo zatčení 5000 protifašistických odbojářů či jejich spolupracovníků. Stanné soudy pracovaly naplno a okupanti se nezastavovali ani před vraždami bez jakéhokoliv soudu, jejichž účelem bylo šíření atmosféry strachu po celé zemi. Na popravištích a v koncentračních táborech zemřelo bezpočet nevinných lidí -důstojníci, novináři, profesoři, soudcové, úředníci, dělníci, mladí i staří, muži i ženy...(koncentračním táborem Terezín prošlo bezmála 140tis. vězňů)

Pražský dopisovatel listu “National-Zeitung” věnoval pozornost situaci v tzv. Protektorátu a píše: “ češi nejsou  nikterak nepřístupni k myšlence pořádku, je-li zastupován silnou rukou. Naopak, čím rozhodnější je vedení, tím větší úcta, jež je mu prokázána.”

Tak vlastně vyzívá v říšskoněmeckém tisku k podpoře Heydrichovy činnosti v novém úřadě.

„Ještě většího teroru je třeba, ještě více násilí „-volá se z říše do protektorátu společně s hlasy některých „zaprodanců“ z českých řad.

 b)Atentát na Reinharta  Heydricha.

Osudy lidí českého národa zamíchalo rozhodnutí československé vlády v Londýně-plán atentátu na Reinharda Heydricha. Útok československých parašutistů (Gabčíka a Kubiše), byl dlouho připravován a byl stanoven na den 27.května 1942.   Přestože Gabčíkovi při útoku selhala zbraň, tak úkol byl stejně vyplněn, neboť Kubišova bomba zasáhla zadní část automobilu, kde R.H. seděl a právě tento útok se stal pro R.H. osudným.

Zpráva o útoku na Heydricha byla oznámena ještě téhož dne v 17.32 hod. v Pražském rozhlase, kde bylo též poprvé ohlášeno „že každý, kdo pachatele přechovává a  poskytuje jim pomoc, a nebo má vědomosti o jejich osobě, nebo o jejich pobytu a toto neprodleně neoznámí, bude zastřelen s celou svojí rodinou !!!!“

Zároveň byla vypsána odměna 10,000.000 korun, která je stanovena za údaje z řad obyvatelstva, jež povedou k dopadení pachatelů.

R.H. umírá na následky atentátu dne 4.června 1942.

c) Dopis

Dne 3. Června 1942, v úterý odpoledne, šest dní po atentátu na Heydricha byla v ředitelské kanceláři továrny na suché baterie značky “Palaba” ve Slaném  roztřiïována pošta pro celý podnik. Toho dne přišel nevinný a nejasný dopis zaměstnankyni slánské továrny, zadržený spolumajitelem F. Pálou, tohoto znění:

 ,,Drahá Aničko! Promiň, že Ti píši tak pozdě a snad mne pochopíš, neboť víš, že mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv, na shledanou tento týden a pak se již neuvidíme.

Milan"  

Pisatel dopisu, Václav Říha z Vrapic, ženatý muž, zamýšlel tímto způsobem ukončit známost se svobodnou dívkou a vzbudit dojem, že se zdržuje ilegálně v křivoklátských lesích.

Dopis následovně vyvolal u kladenského gestapa podezření na spojitost atentátu. Pisatel i adresátka byli zatčeni, při jejich výslechu gestapo získalo jména a vidinu zásluh a slávy za odhalení pachatelů atentátu.

Podezřená byla i rodina Horákových v Lidicích, neboť jejich syn byl příslušníkem čs. zahraničního vojska ve Velké Británii.

Přestože nebyly vyšetřováním ani prohlídkami nalezeny žádné kompromitující materiály, zbraně ani vysílačky, němečtí pohlaváři potřebovali vykonat akt pomsty za smrt "vynikajícího muže německého národa" a rozhodli se pomstu uskutečnit právě na obyvatelích obce Lidice.

V tom ohledu šlo německým pohlavárům především o to, aby co nejkrutějším zásahem a neslýchaným činem ( bez jakéhokoliv právního podkladu ), byla vesnice nedaleko hlavního města ( a právě to Lidice byly) demonstrativně zlikvidována, což považovali okupanti za krok vedoucí  ke “zlomení národního odboje” . Toto také vedlo K.H. Franka aby vědomě přehnanými zprávami, podávanými říšskému ústředí a hlavně bezprostřednímu okolí Hitlerovu, bylo vynuceno schválení návrhu zcela zničit  obec Lidice!!! Asi  k sedmé hodině ranní přijíždí do Lidic ve své černé limusině K. H. Frank v doprovodu vyšších důstojníků SS. Jeho příjezd je znamením k zahájení závěrečné tragedie. Frank prohlašuje na návsi ke shromážděným představitelům německé "spravedlnosti" :

 "Führerbefehl! Liditz wird dem Erdboden gleichgemacht und die Männer im Alter von 16 Jahren aufwärts werden auf der Stelle erschossen!" ¨

  ("Rozkaz vůdcův ! Lidice budou srovnány se zemí a muži ve stáří od 16 let výše  budou na místě zastřeleni!")

d) Přeprava a odloučení

Ženy s dětmi jsou vyváděny ze školy, nakládány do připravených autobusů a odváženy do kladenského gymnasia. Nemají ani kdy, aby se dobře poohlédly po rodné obci. Není jim známo, co se stalo s jejich muži, syny, otci, bratry a příbuznými aniž by tušily, že je již nikdy nespatří. Neměly ani kdy, aby si uvědomily, co se s nimi samotnými děje. Tak rychlý byl sled všech těchto událostí, které v několika hodinách změnily od základů vše, co jim bylo až do chvíle odjezdu z rodné obce, představou života a lidského i rodinného štěstí. Ještě že děti byly po jejich boku na této smutné cestě do nedalekého Kladna. V posledním okamžiku bylo přivedeno do školy ještě několik mládenců do 16 let, kteří byli původně zahnáni do nádvoří Horákova statku, ale odtud byli vráceni, když bylo zjištěno jejich stáří. Poslední autobus mizí za návrším směrem k Buštěhradu a již na různých stranách obce vyšlehují ohnivé jazyky. To členové gestapa a SS rozlévají připravený benzin po staveních, kůlnách a stodolách a zapalují je. K. H. Frank, hrdě a sebevědomě pozoruje na návsi, jak se jeho lidé činí a s ïábelskou myšlenkou – “Ba, zde bude dnes vykonán zase pořádný kus práce pro Führera a vlast !” Mezitím byla z Terezína, z tamního koncentračního tábora, přepravena kolona 30 židovských vězňů. Převezli je do Lidic nákladním autem, na němž měli ještě sud chlorovaného vápna, lopaty a krumpáče.  Měli za úkol vykopat společný hrob, pro muže z Lidic.

e)   Lístky lidických dětí z Lodže-(první zastávka na dlouhé cestě utrpení)

Tohle jsou dopisy smutných, hladových dětí, které se snaží dozvědět co se stalo s jejich rodiči.

-  Srdečný pozdrav z Polska zasílá Eva a Venda.

Milá teto jsme zde sami  bez maminky a tatínka. Jsme jen o jednech satech a proto vás prosíme zdali byste nám neco neposlala. Nìjaké staré støevíce. Byla byste tak laskava a poslala kousek chleba........

- Pozdrav z Polska, bez otce a bez matky, zasílá Stána a Kája. Nevíme kde jsou rodice. Náš majetek je to co máme na sobě. Vše se nám už trhá.

Nenapsala vám náhodou maminka, nebo tatínek? Jsme tu všechny deti z Lidic. Od jednoho roku do šestnácti. A co delají Lidice?.......

(tyto texty jsou  v  původním zněním, tak jak to děti napsaly svým příbuzným)

Druhé zastavení

Některé děti odvezli nedaleko Polské Poznaně-do tábora Puschkau. Byl to dětský tábor, který vedly jen německé dozorkyně.Děti musely mýt nádobí, škrábat brambory, štípat dříví. Do školy chodili jen půl hodiny. Ti kteří chtěli utéct, byli biti a nedostali najíst.

Třetí zastavení

Některé děti si vzaly do německých rodin.Ostatní  z Lidic, zbylo jich jen šest, byli odvezeny vlakem do Blutenau. Také byli rozděleni do rodin. Někteří byli  odvezeni do Rakouska, kde chodili do školy, kde byli nuceni chodit na cvičení za účelem převychování dle árijské rasy. Němci s nich v mnoha případech chtěli udělat členy “Hitlerjugendu” – Hitlerovy mládeže.

Ti co neposlouchali většinou skončili smrtí v koncentračních táborech.

2. Lidice budou žít !

"Jméno obce bylo vymazáno," říkala o Lidicích úřední zpráva okupantů. Lidice tehdy sice přestaly být slovem označujícím živou českou vesnici, ale to neznámé místo bylo zapsáno do mapy všech národů bojujícím proti fašismu. Stačí rozevřít světové noviny z oněch dnů:

" Fašističtí vetřelci rozkázali vyškrtnou Lidice z majetku českého národa, a nyní si toto jméno opakuje celý svět...."

Jméno Lidice ožilo i ve vzdálených krajích, přijala je malá mexická obec San Jeronimo, severoamerická osada Stern Park Gardenes ve státě Illinois a další a další. Kubánské matky křtily jménem Lidice své dcery. Angličtí horníci dali spolku, založenému na památku obce Lidice prosté pojmenování, které hovoří za všechny: "LIDICE BUDOU ŽÍT!"

A tak si lidé téměř všech světadílů podali ruce a vytvořili kolem Lidic heroický kruh života.

Po osvobození Československa a zároveň celého světa od fašistické nadvlády, porážkou Hitlerovy armády byly vybudovány nové Lidice a vláda České republiky se  postarala o všechny děti a ženy, které se vrátily domů z koncentračních táborů. Muži už bohužel domů nepřišli, ale zůstali dodnes v srdcích jejich nejbližších, zejména dětí, které dnes již ve věku svých prarodičů nemohou zapomenout na tragické okamžiky ze dne 10.června 1942. Vše, co se tehdy odehrálo je ukázka toho, co může způsobit politika “roztahovačnosti” a nenávisti vládnoucí části jednoho zmanipulovaného národa, která chtěla ovládat celý svět a žít na úkor těch ostatních. V Lidickém sadu přátelství a míru kvetou růže ze všech koutů světa.Lidé nezapomněli na léta války a znovu si podávají ruce ve jménu toho všeho, co Lidice znamenají-ve jménu nejdražších hodnot člověka: domova, svobody a míru.

 "To byl smutný příběh o Lidicích-měli bychom vzdát poctu všem............, se slibem nezapomenout!"

Lucie Pečenková KPHVJ Třebestovice

  Zdroje: Památník Lidice  (www.lidice.cz)

               Kniha – Lidice, vydavatelství:  Naše vojsko, Praha 1960

               Průvodce

               www.lidice-memorial.cz