Z nepochopitelných důvodů dala kriminálníkům čas v klidu stroj uklidit, aby ho už nikdy nikdo nenašel. Když si postižený stěžoval, přišlo z policie vyjádření, že naše stížnosti jsou neoprávněné, a v posledních dnech dokonce zpráva, že případ se odkládá, protože pachatel je neznámý. Přitom všichni vědí, kdo je zloděj, jen policie ne. Respektive to ví, ale nehodlá v té věci nic podniknout. Co si má člověk myslet? Ze šrotu vytvoří kulturní hodnotu, jíž je bohatý nejen on, ale i celá společnost, ze svých daní si platí policii, aby – mimo jiné – tyto statky chránila, ale když ho zloděj okrade, policie ho ještě kryje, respektive mu umožní, aby s kradeným v klidu nakládal podle svého. Těm, kdo tvrdí, že nejsme právní stát, budu muset pomalu věřit.

S Pavlem Doležalem, sběratelem motocyklů Raleigh, jsem na letošní Křivonosce připravoval jeho skvělý dvouválec ve zcela původním stavu pro vyobrazení v Motor Journalu (viz zadní strana). Když začátkem prázdnin volal, že se zastaví, že jede na Slovensko na hezkou soutěž, nikdo netušil, co ho na Moravě čeká. Ubytoval se v penzionu v Hustopečích u Brna a do rána mu někdo motocykl z auta odcizil! Když přijeli policisté, prohlásili, že v kraji řádí banda a že takové krádeže jsou tu běžné! Co si o tom má člověk myslet? Policie to ví a nevadí jí to? A pokud vadí, co proti tomu dělá?

Poslední dobou mám já i mí známí s policí většinou jen špatné zkušenosti. Pokud Vám někdo něco ukradne, dokonce se Vás snaží odradit od zápisu – že věc se nenajde a že to nemá cenu. Na druhé straně je vidět, jak je policie nesmyslně aktivní na silnici, kde to vypadá, že se vrací k „starým dobrým“ předrevolučním praktikám.

Pane ministře vnitra, máte-li pocit, že policie potřebuje získat důvěru občanů, je to pocit správný. Domníváte-li se, že jej získá svým současným pracovním nasazením, je to pocit hrubě mylný. Nebo snad máme vzít spravedlnost do vlastních rukou?

Karel Kupka