Home arrow Články arrow STATENICE 2004
Vojenskyklub.cz | Čtvrtek, 28 březen 2024
KPHVJT
KPHVJ Mordové rokle, z.s.
založený dne 27.11.1999 v restauraci „U vrtule“ ve Zbožíčku u Nymburka.
Třebestovice, Kerská 160, PSČ 289 12
STATENICE 2004
Napsal Administrator   
Neděle, 05 září 2004

STATENICE 2004

 Statenice je obec na samém kraji Prahy směrem na severo-západ. V této obci a blízkém okolí přebývají i někteří členové klubu jako například Ruda Krykorka,

 Monika a Michal Pokorných, Ladislav Žyrek - Žirafa, kapelnice hudební skupiny „Ve čtvrtek“ Twiggy se svým choťem Jiřím a „basák“ uvedené kapely Pavel Král - Monarcha.

Zde ve dnech 14. – 16.5.2004 již třetím rokem proběhly ukázky vojenské techniky spojené s jízdou všech zúčastněných vozidel, pořádané zejména pro místní děti a mládež.

Garantem, sponzorem a hlavně organizátorem celé akce je člen našeho klubu a zejména náš dobrý kamarád Ruda Krykorka. Jedním z patronů akce je i Rada obce Statenice v čele s místním starostou p. Pokorným, který se postaral o příspěvek na pohonné hmoty, kterých není nikdy dostatek.

Ihned po příjezdu na hřiště ve Statenicích nás uvítala dominanta Rudovy „ertézetky“

(RTZ- rota týlového zabezpečení ) a to Monarchova prehistorická polní kuchyně.

Stoupající dým z  komína kuchyně všem zvěstoval, že naše chuťové pohárky budou hýčkány samými dobrotami jak je to ostatně Rudolfovým zvykem.

Jeho skvělé kulinářské umění  s citlivým přístupem k chuťovému aparátu všech zúčastněných je vždy základním kamenem této každoročně vydařené akce. Ihned po příjezdu nám Ruda zatěžkal jednu ruku výtečným ovarem s křenem a druhou točeným zlatavým mokem.

Je třeba vyslovit poděkování celému Rudovu kolektivu a to topiči, kráječi, strážnému (ten byl dost dobrý), členům kuchyňské směny a samozřejmě obsluze výčepu.

Jak už to pátek odpoledne bývá, byly příjezdy účastníků ovlivněny pracovní dobou každého jednotlivce. Něco málo kolem šesté hodiny odpolední se po příjezdové komunikaci přiřítil Gazík s vlající rudou vlajkou, která činila vozidlo jednou tak dlouhé a po rozptýlení prachového oblaku jsme konečně mohli identifikovat řidiče – byl to Monarcha.

Po vystoupení z vozidla se k nám v klesajícím prachu blížil pomalým krokem, stylu pistolníka z Westernu, ve svých tradičních pantoflích a námořnickém tričku, jako vždy s úsměvem na rtu a pouze podle výrazných kontur z nalepených mušek na jeho obličeji bylo znát, že před okamžikem sundal gumové brýle. To už ale v dáli zahvízdal motor „Kačeny“ a nám bylo jasné, že přijíždí Žirafa. Chvíli trvalo, než  dva a půl metru  dlouhý Žirafa vysoukal z kabiny Tatry 805 své pracně poskládané údy, ale nakonec vše zvládl a bez úhony se zapojil do uvítacího ceremoniálu. Večer, po drobných přípravách na sobotní jízdu a samotné ukázky jsme za doprovodu kapely „Ve čtvrtek“ strávili hezký  večer a zároveň prodiskutovali věci možné i nemožné. Ráno po dobré česnečce jsme začali řadit techniku do úhledného tvaru a dali se celkově „do gala“. Sice bude tato zpráva vypadat jako jídelníček, ale nelze neuvést, že k obědu byl výtečný guláš alá Rudolf K. V okamžiku, kdy dorazila zbývající část „klubáků“ mohly začít ukázky vojenské techniky. Na odpoledne byla připravena jízda po okolních obcích. Zvláštní poděkování patří i posádce OT 65 –FUG  Iljovi, Pavlovi,Martině a Zdeňkovi, kteří přijeli až z Liberce. Složení techniky bylo pestré a dětem vůbec nevadilo, jestli pojedou Gazem, Jeepem či Uazem ( akorát chtěli všechny na „Fugynu“). Jízda byla pěkným zážitkem, a to nejen pro dětskou populaci. Jediní, komu naše jízda nečinila patřičné uspokojení byli cyklisti, pohybující se po cyklostezce u Vltavy, která byla souběžná s naší trasou. Jelikož byla cesta trochu do kopce, vyvíjeli naši motoroví miláčci velké úsilí, což bylo zřejmé i z intenzity a v některých případech i z barvy kouře z výfukového potrubí. Roztrhané skupinky kašlajících a vyčerpaných sportovců  na nás cosi gestikulovaly a zmateně popojížděli různými směry, což mnozí z účastníků kolony považovali za tradiční vítání a s pokřiky „ahóój“ jim také zamávali. Po průjezdu kolony měli cyklisté patřičnou výfukovou patinu, jako kdyby právě absolvovali cyklokrosařskou dráhu, ale ani to je neodradilo od pokračování v donedávna bezstarostné jízdě.

Bezpečnost průjezdů obcemi a hlavně frekventovanými křižovatkami zabezpečila posádka Volhy 24 –TAI  Honza Fišer s Bárou, za asistence příslušníka Veřejné Bezpečnosti  por. Pjeny, který byl jako vždy vzorovou ukázkou služební a ústrojové kázně. Po příjezdu jsme vrátili všechny děti čekajícím matkám sice trochu zmoklé, pomuchlané a zaprášené, ale evidentně šťastné( některé i možná proto, že už jsou doma ). Akce se obešla bez technických problémů ( byla provedena pouze výměna kondenzátoru u Uazu ), což svědčí o důslednosti a „politissském příssstupu sssoudruhů řidičů – Vy ššchmejdi !“ jak by řekl npor.Troník z Černých baronů.

Naopak nelze vynechat také jeden příklad politické neukázněnosti. Při návratu kolony na hřiště, téměř na konci akce  jeden z místních chasníků, zvaný Kobyla ( přítel Monči Pokorné ) sedící na zádi Jeepa přestal vnímat neustále opakované výzvy řidiče Aleše, aby se pořádně držel. Co ho vedlo k tomu aby se pustil nikdo neví, snad v mládí potlačovaná chlapecká rozjívenost, probuzená díky vojenskému duchu akce, či záměr rozhodit  ruce při odeznívajících posledních tónech Ruské hymny. Bez opory na zádi sedící Kobyla s přispěním řidičovy, možná necitlivě volené akcelerace do zatáčky, ruku v ruce s odstředivou silou a zákonem gravitace se ocitl svými zády na škvárové cestě.

Co ale bylo horší je to, že jedna noha mu uvízla v autě – zákon schválnosti , poté  nastoupila síla tažná a třecí, po zabrždění ukončená zákonem setrvačnosti.

I když tato událost vypadá velmi brutálně, odnesl to Kobyla pouze prodřenou bundou a škvárovým „akné“ na těle, které mu Monika po zbytek večera pracně odstraňovala.

Kdesi  z davu padl návrh, ušetřit Monice práci, že stačí přezdívku Kobyla změnit na Grošák.

Z tohoto případu plyne ponaučení – přátelé, střet s jakýmkoliv zákonem, byť v tomto případě i přírodním není zcela jistě příjemný a bez následků.

Večer se krajem linula vůně grilovaných prasečích kotletek a  křik Rudy spojený s pantomimickým projevem pomocí sevřené pěsti pohybující se směrem k obličeji, po těch jedincích, kteří ještě neochutnali. Zkrátka vládla dobrá nálada a celková pohoda. Ve zpěvu a hudební reprodukci se vystřídali „ Monarchovci“ s Honzou Fišerem a závěr hudebního  večera byl kolektivním exhibičním dílem. Pouze nepatrná skupina jedinců, již spících ve vozidlech či stanech  nepochopila kouzlo v půl druhé ráno narozené hry – „Každý si do mikrofonu udělá své zvířátko“. Tato zvuková reprodukce rozbouřila doposud dřímající vesnickou faunu a to postupně dle projevu jednotlivých imitátorů. Například když Pjena udělal kohoutka, nechtělo se nám ani věřit jak velký sklidil ohlas u místních kohoutů, kteří na výzvu svého soudruha okamžitě reagovali.Po kolektivním zapuzení myšlenky jednoho z účastníků exhibice, změnit téma vydávaných zvuků na ukázku plynatosti drobného zvířectva ( stačilo, že tuto hru již nějaký čas hrál zcela spontánně, anonymní jedinec v koutku pódia ), jsme pokračovali do vyčerpání všech živočišných druhů .

Když kdosi udělal do mikrofonu  vepříka, vrhli jsme se zběsile na nedojedené Rudovy kotlety a poté s plnými břichy jsme se zasoukali do spacáků, kromě Žirafy, který sháněl druhý spacák, aby měl od pasu nahoru teplo. Nebýt chrápajícího Monarchy a rozdrážděného domácího zvířectva, upadla by víska Statenice kolem třetí hodiny ráno do zadumaného ticha jak to na venkově bývá zvykem.

Ráno jsme sice předpokládali, že na naše vojenské ležení zaútočí místní „Selská jízda“, ale nakonec pouze jeden drobný rolník si ráno posteskl, že se jim v noci asi zbláznili kohouti. On totiž dle zvyku, po ranním zakokrhání se jal dojit kravku Stračenu, která nebyla ve dvě hodiny ráno schopna pochopit sedlákův dobrý úmysl a dala patřičně najevo svou nelibost, zvláště když jí nějaká cizí kráva, řvoucí ze hřiště probudila a to ještě velmi lámanou „kravštinou“. Také přišla nabídka angažmá do role vábničky od zástupce místního Mysliveckého spolku představiteli zvuku -  roztoužená bachyně divočáka.

Před odjezdem samozřejmě nechyběla chutná snídaně – tentokrát sekaná se sýrem na grilu.

Nastalo hromadné balení a přípravy na odjezd byly v plném proudu.

Následovalo loučení s myšlenkami typu jak co nejrychleji dopravit techniku do svých příbytků a  co se dá doma či na chalupách ještě dohonit za tento prorelaxovaný  víkend.

Díky Rudo a všichni ostatní, co jste se postarali o dobrou pohodu. Nemělo to chybu.

Tak zase za rok. 

Václav Pečenka                       Klub přátel vojenských historických jednotek Třebestovice

 
Poslední novinky

© 2024 Vojenskyklub.cz
Joomla! is Free Software released under the GNU/GPL License.