|
Zpráva za kterou se neděkuje |
|
Napsal Šťastná Renáta
|
|
Čtvrtek, 16 březen 2006 |
|
Včera, ve středu 15.3.2006 večer jsem dostala zprávu, která mě hluboce zarmoutila, zanechala navždy bolest v srdci. Naši kamarádi Venda a Iveta Pečenkovi tragicky zahynuli u Jičína, když se z hor vraceli domů. Do rodinného tepla s vůní lásky, něhy, úcty i pokory. Tolik se těšili na svoje dvě dcery Anetku a Lucinku, které je netrpělivě vyhlížely. Ve vteřině se dva životy zastavily, dvě srdíčka dotloukla a už navždy dvě čísla v telefonních seznamech zůstanou hluchá. Zpráva o tom, co se stalo mě zastihla ve chvíli, kdy jsme byli s mým Tomem po dlouhém dni chvíli spolu a užívali si jeden druhého. Přišla od kamaráda, který jako my a Pečenkovi je členem Klubu přátel vojenských historických jednotek Třebestovice. Běžela jako lavina a já si pořád říkala, že se probudím a bude to jen špatnej vtip. Bohužel, zpráva na internetu mi to dnes ráno potvrdila. "To je strašný, oni dva jsou aspoň spolu, ale co ty holky..." řekl Tom a rozplakal se. Už navždy jejich místa u stolu zůstanou prázdná, už nikdy se nezasmějeme Vendovým vtipům a už nikdy neochutnáme ten Ivky bezva koláč. Ale místa v našich srdcích, ta nikdy neopustí!!! Vím, že už se to nikdy nedozví, měla jsem jim to říct už dávno : Vendo a Ivko, vážím si Vás pro všechno co jste dokázali vykonat a proto, jaký jste byli vždycky opravdoví kamarádi! Vaše Renča Šťastná ze Statenic
|
Články